Logika „nulového covidu“ se začala obracet

Čínský postup proti pandemii koronaviru v podstatě kopíruje osvědčené metody „politické práce“ tamní komunistické strany – na domácí scéně všechno nepohodlné vymýtit důslednou represí, navenek řešit negativní dopady nasazením masivní propagandy. Po vypuknutí covidu rozjel Peking v zahraničí svou rouškovou diplomacii, v Číně samotné politiku nulové tolerance.

Ta v duchu Foucaultova pojetí „biopolitiky“ rozšiřuje mimořádnou schopnost direktivního čínského systému mobilizovat a ovládat společnost také do oblasti veřejného zdraví. Čínské vedení se k viru postavilo, jako by to byl třídní nepřítel, a pokusilo se s ním podle toho vypořádat masovou čistkou bez ohledu na oběti v řadách jednotlivců nebo i celé společnosti. Vsadilo vše na důslednou, až obsedantní izolaci nakažených a jejich „kontaktů“. Neváhalo uzavřít celé mnohamilionové čínské megalopole a držet jejich obyvatele celé týdny a měsíce v de facto domácím vězení, jak jsme to viděli nejprve ve Wu-chanu v lednu 2020 a letos v létě například v Šanghaji.

Lockdowny a odstávky ve výrobě současně přináší obrovské hospodářské ztráty, jež se kvůli narušeným dodavatelským řetězcům přelévají do celého světa. Pro čínské vedení ovšem není snadné dnes již zjevně iracionální politiku změnit. Jednak na ni vsadilo velkou část svého politického kapitálu, když ji využívalo k propagandistickým legendám o nadřazenosti svého politického systému. Navíc kvůli jednostrannému spoléhání na represe zanedbalo přípravu na budoucí rozvolnění.

Proočkování obyvatelstva je u rizikových skupin nízké, navíc méně účinnými domácími vakcínami. Ve svém přepjatém nacionalismu si Čína nezajistila účinnější západní séra, jež by teď potřebovala jako nutný předpoklad pro postupné povolování šroubů. Zdá se, že si to čínská vláda začíná se zpožděním uvědomovat, případná dodávka v Německu vyráběných vakcín byla jedním z bodů jednání při nedávné návštěvě spolkového kancléře Olafa Scholze v Pekingu.

Politika nulového covidu začíná být neudržitelná. Čína prochází vlnou rekordních nákaz, kterou při vyšší nakažlivosti už nemohou zastavit ani drakonické lockdowny. Vzhledem k růstu nákaz navíc lockdowny postihují čím dál větší počet lidí. Jejich bezohledná aplikace přitom vede čím dál častěji k neštěstím, jako byl nedávný požár v Urumči v Sin-ťiangu, kde uhořelo nejméně deset lidí, protože únikové schodiště i vchod do budovy byly zapečetěné v důsledku karantény.